Restaurování zvonů
Restaurování zvonů (německá směrnice)
Všeobecná část
Při restaurování zvonů - stejně jako při jejich sváření - je potřebná spolupráce zadavatele zakázky, dohlížejících úřadů, odborných poradců a provádějících firem.
K plánování restaurátorských prací na zvonu, který je nějak poškozen, je nutné kromě dohlížejícího úřadu přizvat příslušného diecézního kampanologa.
Prováděním restaurátorských prací na zvonech smí být pověřena pouze zkušená zvonařská firma a zkušený svářeč zvonů.
Aby se zabránilo škodám, zejména na památkově cenných zvonech zasluhujících ochranu, je žádoucí, aby odborně způsobilá firma - nejlépe zvonařská - prováděla jejich pečlivou údržbu.
Preventivní opatření k zachování zvonů
Každý zvon podléhá opotřebení působením úderů srdce do oblasti úhozového okruhu (věnce). Obzvláštní nebezpečí pro zvony vzniká při nedostatečné údržbě, špatných technických parametrech, mj. kvůli špatně dimenzovanému srdci nebo příliš vysokému či příliš nízkému úderu srdce. Poškození na nejsilnějším místě zvonu, úderovém okruhu (věnci), nesmí v žádném případě činit více než 10% jeho tloušťky. Při poškození v takové míře je velmi žádoucí vyvaření porušených míst, a to i v případě, že se to ještě neprojevuje na kvalitě zvuku.
Zvony, které bijí ještě v první úderové poloze, by za jistých okolností mohly být otáčením ohroženy.
Aby bylo možno zvonit šetrně, jakož i pro dobrou intonaci a k minimalizaci rizika prasknutí zvonu, může být nutné osazení nového srdce, které je přiměřené danému stavu zvonu.
Restaurování prasklého zvonu
Utrpí-li zvon nějakou škodu, je-li slyšet zřetelná negativní změna zvuku nebo objeví-li se viditelná trhlina, musí se zvon okamžitě odstavit z provozu.
Při restaurování zvonů svářením se pro jejich uměleckohistorický význam musí opracování místa praskliny omezit na nutné minimum. Důraz je nutno položit zvláště na svaření bez pórů.
Nevyhnutelné zabarvení povrchu zvonu vzniklé nahřátím celého zvonu je třeba tolerovat.
Technologický postup svaření musí zaručit homogenní spojení švu (svaru) s hmotou zvonu. Původní charakter zvuku a tón zvonu nesmějí být svařením nijak změněny.
Záruční lhůta na svaření zvonu je deset let.
Výzdobu, ornamenty a nápisy, které by plánované svaření mohlo poškodit, je nutno před svařením uchovat pomocí otisků do silikonu nebo jiným, stejně vhodným způsobem. Jejich dodatečné napodobeniny je u svařovaných zvonů možné vytvářet jen s vědomím odpovědnosti umělecké i odpovědnosti k památkové péči.
Ucha koruny a čepec zvonu
Koruna je součástí zvonu a stylovým prvkem své doby. Každé restaurování musí na tuto skutečnost brát ohled.
Chybějící části koruny je nutno vytvořit podle předlohy a musejí být přivařeny jako jednotlivá ucha koruny, jako část koruny nebo jako celá koruna. Přitom se smí do zvonu zasáhnout pouze v takovém rozsahu, který je nutný z hlediska svářecí technologie.
Každé provrtání čepce citelně změní zvon v podstatě jeho umělecké a zvukové jednoty. Jakékoli provrtání čepce zvonu je proto nepřípustné.
Oko k zavěšení srdce zalité do čepce
Vsazené oko je neoddělitelnou součástí zvonu a slouží k zavěšení srdce. Je-li zvon poškozen natolik, že se musí svařit, a zjistí-li se současně poškození oka, je při svařování nutno zasadit nové, kované oko.
Z němčiny přeložil Radek Lunga.
(Tyto směrnice byly ekumenickým Poradním výborem pro německé zvony schváleny 7. května 1990 v Goslaru. Vytvořil je pracovní výbor ve složení Tilmann Breuer, Gerhard Eiselen, Kurt Kramer, Heinrich Krempel, Hans Lachenmeyer a Hans Gerd Rincker. Publikovány byly ve sborníku Jahrbuch für Glockenkunde, 1991-1992, roč. 3-4, s. 151-152, a s drobnými odchylkami ve sborníku Beiträge zur Glockenkunde. 1986 bis 1992 (ed. Beratungsausschuss für das Deutsche Glockenwesen). Karlsruhe: Badenia Verlag und Druckerei GmbH, 1993, s. 24-25; odtud byl pořízen tento pracovní překlad, pozn. RL.)