80 let od vzniku svatojánského muzea v Nepomuku

Jedním z patronů českobudějovické diecéze je mučedník sv. Jan Nepomucký, který se narodil někdy mezi lety 1340-50 v městečku Pomuk (dnes Nepomuk) v západních Čechách. Je to pravděpodobně vůbec nejznámější Čech, a to hlavně díky neobyčejně silnému baroknímu kultu, který nastal po jeho svatořečení v roce 1729 a rozšířil se takřka do celého katolického světa. Na místě světcova rodného domku dnes stojí monumentální barokní dvouvěžový kostel, v jehož středu se nachází tzv. Kolébka sv. Jana (oltář v místě Janova narození). Krom toho je v městečku ještě starobylý kostel sv. Jakuba, jenž pochází nepochybně již z doby založení nedalekého cisterciáckého kláštera (po roce 1144). Na výrazném kopci zvaném Zelená hora s mohutným zámkem Šternberků stojí vydrancovaný poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie, z něho pochází milostná socha Madony Zelenohorské u františkánů ve Vídni. Svůj kostelík sv. Josefa Kalasanského měla též veliká budova piaristické koleje a školy z roku 1865, situovaná na náměstí, kterou piaristé opustili v roce 1930 (dnes je zde mimo jiné umístěno Městské muzeum a galerie Nepomuk).

Rytina sv. Jana Nep.

V Nepomuku se vždy po padesáti letech od roku svatořečení 1729 konaly velké oslavy tohoto světce, tak i v roce 1929, který byl tehdy současně rokem velkých oslav svatováclavských. Oslavy začaly již v jubilejní den svatořečení, totiž o svátku sv. Josefa 19. března a hlavní část pak proběhla v květnu. Pro představu o tehdejší situaci v náboženském životě si uveďme, že biskup Šimon Bárta tu dne 5. května 1929 sloužil pontifikální mši svatou a následující den v tomto nevelkém městečku, čítajícím tehdy cca  1.900 obyvatel, biřmoval 425 věřících. Dne 16. května pak do Nepomuku zavítal papežský nuncius Petr Ciriaci. Děkanství v Nepomuku bylo poté dne 1. listopadu 1929 povýšeno na arciděkanství a Jan Strnad, jmenovaný kanovníkem, se stal prvním arciděkanem.

V souvislosti s oslavami také nepomucký děkan P. Jan Strnad uspořádal v budově děkanství výstavku památek sv. Jana Nepomuckého, která se o rok později stala základem k založení Muzea svatojánských památek, či přesněji, jak se tehdy oficiálně jmenovalo „Církevní museum svatojánských a jiných církevních památek“. Přístupné bylo na požádání až do roku 1961.

Základ sbírek povstal z darů, které lidé muzeu věnovali po výzvách, zveřejněných v domácím i zahraničním tisku. Sám arciděkan Strnad tomuto dílu věnoval mnoho úsilí a veškeré finanční prostředky, shromáždil kolem sebe skupinu podobně smýšlející lidí a ustavilo se kuratorium muzea.  Byli to

P. Jan Strnad

především P. Viktor Michka ze Lnář , který daroval některé předměty a vyšší finanční částku, odborně pak přispívali zejména Alexandr Berndorf z Prahy, Václav Kozel z Příbrami , Ladislav Lábek z Plzně. Expozice byla umístěna ve velkém sále v patře budovy arciděkanství. Byly tu vystaveny malby a skici Františka Sequense, sbírka pamětních mincí a medailí se sv. Janem Nepomuckým, kancionály, misály a nebeklíče, škapulíře, relikviáře. V jedné z velkých vitrín byly vystaveny též hudební nástroje ze svatojánského kůru, vesměs z 1. poloviny 19. století. Shromážděno bylo množství obrázků a sošek, uměleckých i lidových, včetně primitivních hliněných až ze Zakarpatské Ukrajiny. Samozřejmě též svaté obrázky a rytiny a bezpočet fotografií a výstřižků z tisku, a to i ze zahraničí. Ty ochotně zasílali lidé se vztahem k sv. Janu Nepomuckému, většinou rodáci, které život zavál do vzdálených krajin. Po stránce uměleckohistorické patřily k nejvzácnějším exemplářům např. rukopisná litanie k sv. Janu Nepomuckému od Jakuba Jana Ryby z roku 1802, kniha řeznického cechu v Nepomuku z roku 1618, kniha literátského bratrstva z roku 1618, barokní obrazy sv. Dominika a Matky Boží Svatotomské z kostela sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku, veduta Nepomuku z roku 1882 od nepomuckého rodáka ak. malíře Augustina Němejce, deska řeznického cechu z roku 1629, cechovní prapory aj. V sále byla též tzv. příruční knihovna s tisky a alby fotografií svatojánských památek z různých zemí. Vlastní knihovna pak byla umístěna zvlášť a sestávala jednak ze svatojánské literatury (přes 300 položek) a jednak z ostatní církevní literatury (přes 200 položek). V jedné z vitrin byl vystaven i čínsky psaný životopis sv. Jana Nepomuckého, který vyšel tiskem roku 1917 a daroval jej P. Josef Zeman, misionář v jižní Číně, na odpočinku ve lnářském klášteře. V klenuté místnosti v přízemí se nacházelo lapidárium s kamennými a hliněnými artefakty, převážně nálezy z nedaleké obce Klášter, kde cca v letech 1144 – 1420 působil cisterciácký klášter až do svého zničení husity. Zajímavostí je, že v Klášteru u Nepomuku a v nepomuckém kostele sv. Jakuba byly poprvé na našem území použity tzv. tvárnice, hliněné ozdobné cihly, které byly natřeny bílou vápennou omítkou a měly vytvářet dojem kamene. Podobně se pak používaly při stavbách ve Zlaté Koruně, Strakonicích, Milevsku i v moravském Žďáru nad Sázavou.

Svatojánské muzeum v Nepomuku prožívalo svůj rozkvět zejména začátkem 30. let 20. století, z té doby pochází nejvíce katalogizačních zápisků přírůstků. Přijížděli sem ohlášené skupinové návštěvy i specializovaní odborníci. Po smrti děkana Strnada roku 1939 přišli do duchovní správy v Nepomuku kněží Kongregace bratří Těšitelů z Getseman (v českobudějovické diecézi měli svůj dům též v Suchém Vrbném a na Klokotech).

Počátek období úpadku muzea nastává po uchopení moci komunisty. V roce 1950 bylo arciděkanství jako klášter přepadeno ozbrojenými jednotkami na jejich rozkaz. Šlo o tzv. Akci K, totiž celkovou likvidaci klášterů v tehdejším Československu. V totalitním období pak byla režimu připomínka jakéhokoliv světce, zvláště českého, nepříjemná. Do prostor arciděkanství se roku 1961 nastěhovalo Vlastivědné muzeum Nepomucka, které do vitrín Svatojánského muzea  instalovalo všechno možné,  přírodu, vycpaná zvířata, národopis, řemesla, ale sv. Janu Nepomuckého by nejraději z dějin Nepomuku vymazalo. Jakkoliv se to zdá neuvěřitelné, i taková prestižní instituce, jakou byla Československá akademie věd, ve své šestidílné Malé československé encyklopedii z roku 1986 (díl. III., s. 156) uvádí v krátkém hesle „Jan Nepomucký“ tuto nehoráznost: ,Domnělá postava českého katolického mučedníka ze 14. století..., roku 1963 kanonizace kat. církví zrušena´.

Tento stav trval vlastně až do převratu v roce 1989. Tehdejší správce farnosti P. František Cibuzar dosáhl v letech 1991-93 navrácení prostor arciděkanství, nábytku i sbírek „Církevního musea svatojánských a jiných církevních památek“. Od té doby je svatojánské muzeum uzavřeno v „klidovém stavu“.

V roce 1993 proběhly v Nepomuku poměrně velkolepé oslavy 600. výročí mučednické smrti sv. Jana Nepomuckého za účasti vysoké církevní heirarchie i politiků. Zúčastnil se i tehdejší premiér Václav Klaus, kterému pak v létě téhož roku tolik vadilo, že došlo na Velehradě k zasvěcení národa Panně Marii a televize věnovala události několikahodinový přenos. Arcibiskup z Kölnu, Joachim kardinál Meisner, zvláštní ctitel sv. Jana Nepomuckého, zavítal opakovaně do Nepomuku a daroval městu zajímavou barokní dřevořezbu sv. Jana v právnickém biretu, kterou je dnes možno spatřit v městském muzeu.

V roce 2003 bylo zapůjčeno 23 ks předmětů do expozice Městského muzea a galerie, jsou mezi nimi sochy, korouhve a tabule řeznického cechu z roku 1629. Aktivitou současného duchovního správce farnosti P. Mgr. Ing. Vítězslava Holého pak byla roku 2008 založena „Matice Svatého Jana Nepomuckého“, jejímž prvním cílem je znovu uvedení do provozu muzea a jeho rozšiřování, stejně jako šíření úcty k sv. Janu Nepomuckému vůbec.

V letošním roce uplynulo 70 let od smrti P. Jana Strnada a v příštím roce bude 80. výročí vzniku svatojánského muzea v Nepomuku. Věnujme tedy ještě vzpomínku na zakladatele uvedením jeho krátkého životopisu. Jan Strnad se narodil 20. června 1876 ve Vlastci u Písku (farnost Záhoří). Po bohosloveckých studiích byl vysvěcen 23. července 1899 v Českých Budějovicích na kněze. Působil jako kaplan v Blovicích a Seči (dnes v plzeňské diecézi) a po smrti P. Františka Nováka v Nepomuku současně jako zámecký kaplan na Zelené Hoře. Od roku 1908 byl farářem v Prádle u Nepomuku. Příležitostně psal úvahy pro kazatele a katechety a přispíval do Vaňkovy „Kazatelny“. S nicovským farářem P. Františkem Kašparem společně napsal „Kytice myšlenek pro adorátory, kazatele a katechety“ (Nicov u Plánice, 1913).  Spolu vydali též: „Jesličky. Dětské koledy u jesliček a příslušné promluvy“ (Praha, 1927). Přeložil homiletické dílo německého jezuity Ericha Przywary „Církevní rok“ (Praha 1927). P. Strnad byl také nadšeným příznivcem rozhlasu a napsal několik článků o rádiu. Roku 1923 získal jako jeden z prvních koncesi pro svou čtyřlampovku na baterii se sluchátky.

Roku 1928 byl jmenován děkanem (a záhy od r. 1929 arciděkanem) v Nepomuku, kde působil až do své smrti. Nechal opravit oba nepomucké kostely a v letech 1929-30 založil zmíněné svatojánské muzeum. Avšak již roku 1934 byl postižen mrtvicí, která mu další činnost znemožnila. Ochromen zůstal bydlet v soukromí v Nepomuku, kde také dne 13. dubna 1939 zemřel a je tu i pochován.

Jiří Černý

Vyšlo tiskem, in Setkání. Diecézní časopis pro křesťanské společenství, 2009, č. 10,  s. 6 - 7.