Umělecká díla z českobudějovické diecéze v expozicích

V Západočeské galerii v Plzni probíhá v období od 27. listopadu 2013 do 9. března 2014 výstava gotického umění s názvem „Obrazy krásy a spásy. Gotika v jihozápadních Čechách“.

Ve Valdštejnské jízdárně v Praze probíhá výstava „Rožmberkové – rod českých velmožů a jeho cesta dějinami“, uspořádaná Národním památkovým ústavem, ú. o. p. v Českých Budějovicích k 400. výročí vymření rodu Rožmberků.

Jedním z patronů českobudějovické diecéze je mučedník sv. Jan Nepomucký, který se narodil někdy mezi lety 1340-50 v městečku Pomuk (dnes Nepomuk) v západních Čechách.

Zvláště chudé venkovské farnosti s dlouhodobě památkovou péčí přehlíženými interiéry kostelů uvítaly vyhlášení tzv. Programu restaurování movitých kulturních památek, který schválila vláda České republiky v roce 1997.

Již jen nemnoho lidí může pamatovat existenci diecézního muzea v Českých Budějovicích a málokdo si uvědomuje, že mnohá špičková díla církevního umění, která dnes může vidět v některých expozicích státních institucí, pocházejí z tohoto základu. Roku 1927 došlo  k jejich uložení za účelem vystavení a konzervace v tehdejším Městském museu v Českých Budějovicích.  Stalo se tak po dohodě s tím, že nebude dotčeno vlastnické právo a předměty zůstávají církevním majetkem. V pozdější době se několik desítek špičkových uměleckých děl, zejména jihočeské gotiky, dostalo do Alšovy jihočeské galerie na Hluboké. Řada z nich je zde dnes vystavena ve stálé expozici.

V našem seriálu jsme se v loňském roce zastavili u dvou gotických obrazů Madon, Madony z Kamenného Újezda a z Doudleb. Tentokrát se budeme věnovat drobnému deskovému obrazu Madony ze Lnář na Strakonicku, jenž byl nedávno zapůjčen do Národní galerie v Praze a jehož restaurování se v této době připravuje. I laik, neodborník, si jistě povšimne nápadné ikonografické podoby s dalšími proslulými mariánskými obrazy, např. Madony Zlatokorunské či Svatovítské.

Jedním z nejpozoruhodnějších děl barokního řezbářství v jihočeském prostoru je tzv. Strom života, unikátní umělecké dílo pocházející ze zaniklého kláštera paulánů. Místo se nachází na pomezí Čech, Moravy a Dolního Rakouska v osadě Klášter[1] u Nové Bystřice, dnes části města Nová Bystřice (vzdálenost cca 3 km východně od centra). Jedná se o dílo ikonograficky nanejvýš pozoruhodné a navíc v kontextu jihočeského a vůbec českého výtvarného umění osamocené a do značné míry záhadné. Podle pověsti vyřezal Strom života jako projev pokání vězněný mnich, avšak vynikající umělecká kvalita, svědčící o profesionalitě řezbáře, historikům umění nedovoluje tento výklad jednoznačně přijmout[2]. Zároveň je třeba přiznat, že kromě legendy o díle, přesněji o místu jeho vzniku, o autorství a dalších okolnostech, dosud neznáme žádné písemné doklady. V současné době je Strom života zapůjčen v Národní galerii v Praze a je možno jej spatřit v expozici Sbírky starého umění ve Šternberském paláci na Hradčanském náměstí.

V této části seriálu přeskočíme ze středověku do doby barokní a seznámíme se s jedním ze zajímavých projevů této epochy, totiž s tzv. modelletem hlavního oltáře klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Zlaté Koruně. Třebaže bylo toto umělecké dílo významného českého sochaře Jakuba Eberleho původně určeno pro klášter ve Zlaté Koruně, od konce 18. století, díky josefinským zásahům do církevního života, patří farnosti Chýnov na Táborsku.

V prvním zastavení našeho seriálu jsme si povšimli pozdně gotického obrazu Madony z Kamenného Újezda[1], který vykazuje společné ikonografické rysy s milostným obrazem tzv. Madony Doudlebské, pocházejícím z kostela sv. Vincence Mučedníka v Doudlebech na Českobudějovicku. Obraz, dříve umístěný na hlavním barokním oltáři[2],  je nyní vystaven v Národní galerii v Praze a my se seznámíme s jeho historií a ikonografií.

V tomto seriálu se chceme zastavit u některých vynikajících uměleckých děl z českobudějovické diecéze, jež jsou zapůjčena ve státních institucích. Protože dosud chybí vlastní diecézní muzeum, je mnoho vysoce hodnotných církevních památek, ohrožených vykrádáním kostelů, zapůjčeno do muzeí a galerií, aby se jejich krásou mohli potěšit vnímaví lidé. Popularizační formou si povšimneme historické a ikonografické stránky uměleckých předmětů, které byly kdysi součástí liturgického prostoru a modlilo se u nich nespočet našich předků...