Památky

Díky pátrání v archivech v souvislosti s uplatněním restitučních nároků dle zákona č. 428/2012 Sb. byly - kromě jiných - nalezeny listiny, dokládající církevní vlastnictví movitých památek z Jindřichohradecka.

V předchozím článku „Svatojánské památky v českobudějovické diecézi“ (Setkání č. 3, 2013, s. 4-7) jsme si v souvislosti s 620. výročím mučednické smrti povšimli kostelů, zasvěcených sv. Janu Nepomuckému. V tomto článku se budeme věnovat kamenným sochám tohoto světce.

Na sklonku starého a na prahu nového tisíciletí, z něhož jsme „ukrojili“ sotva dva roky, se opět začaly zvyšovat počty loupeživých nájezdů vůči kostelům, kaplím a exteriérovým kultovním památkám. Nedosahují sice naštěstí úrovně počátku 90. let, ale množství odcizených předmětů kulturní hodnoty je značné. Ze 14 objektů bylo v tomto roce odcizeno 82 artefaktů. Tato alarmující a zároveň kormutlivá skutečnost opět přináší bezpočet zamyšlení nad otázkami proč se tak děje a jak se vlastně bránit?

Uplynulo 20 let od převratu v roce 1989, kdy se v zemích střední Evropy, patřící do tzv. východního bloku, zřekli radikální komunisté vlády. Železná opona padla, bylo umožněno soukromé podnikání i svoboda slova. Věřící se mohou volně shromažďovat a v mezích proklamované plurality projevovat svou víru.

Jedním z plodů inkulturace jsou církevní kulturní památky. Jsou nejen bohatstvím církve i národa. V naší zemi je toto kulturní bohatství značné, je čím se chlubit. Zároveň to s sebou přináší nároky na údržbu, na kterou často chybí finanční prostředky. Navíc je toto bohatství značně zanedbané, díky minulému období totality, a v posledních letech je zase vystaveno, a to především movitý majetek, masivnímu náporu zlodějů.

Když se v době polistopadové euforie začaly objevovat zprávy o vykradených kostelech, mnohé občany to snad zneklidnilo. Něco takového bylo neslýchané. Zároveň doufali, že je to jen chvilkové, že tomu musí být brzy konec, že jde jen o nepřipravenost našeho státu krátce po stržení železné opony. Když bylo r. 1991 v České republice zaznamenáno 1.151 krádeží vloupáním, což proti roku 1989 činilo nárůst takřka o 1.400 % (!), začala se kritickou situací zabývat vláda ČR.