Kamenné sochy sv. Jana Nepomuckého v českobudějovické diecézi

         Kamenných soch světců je v naší zemi velmi mnoho a značný počet z nich představuje právě sv. Jana Nepomuckého. Jsou rozesety většinou ve městech i obcích, ale také ve volné krajině, zvláště u vodních toků a mostů, neboť světec byl mimo jiné vzýván jako přímluvce Boží ochrany před nebezpečím, spjatým s vodním živlem. Na území českobudějovické diecéze[1] je více než 470 kamenných soch různých světců, z toho celých 38 %  představuje právě tohoto pražského martyra[2]. Jsou to v naprosté většině případů skulptury v klasickém ikonografickém schématu: stojící postavy vousatého muže s biretem na hlavě, v rochetě a kanovnickém kožíšku. Světec obvykle drží palmu jako atribut mučedníka a Krucifix jako symbol víry. Postavu někdy doplňují andílci či andílčí hlavičky v oblacích. Pokud se časového rozmezí vzniku těchto památek týká, v drtivé většině je reprezentují sochy z období baroka, a to po světcově beatifikaci (1721) a kanonizaci (1729), i když známe řadu soch ještě starších, vzniklých před těmito daty začátkem 18. století. Instalace kamenných soch světců je pak  v 19. století poněkud méně častá, a ve 20. století vysloveně vzácná. Sochy nechávali pořídit jak jednotlivci (často šlechta nebo měšťané, ale i venkované), tak komunity (převážně kláštery nebo bratrstva apod.). Podstavce soch jsou velmi často opatřeny dedikačními nápisy, latinskými[3], českými a německými, v případě šlechtické donace i erby.

          Protože počet kamenných soch sv. Jana Nepomuckého v diecézi činí několik set, není možné se v tomto krátkém příspěvku každému objektu jednotlivě věnovat. Jako pomůcku pro výběr zmíněných památek si zvolíme několik kritérií, která nám umožní alespoň stručný nástin bohatosti fondu tohoto druhu svatojánských památek.

           Nejnápadnějšími jsou mohutná barokní sousoší světců, kde je na vrcholku umístěna socha sv. Jana Nepomuckého[4], přičemž daleko nejčastěji na takových monumentech bývají sochy Panny Marie nebo Nejsvětější Trojice.

           Na území českobudějovické diecéze můžeme vidět takový příklad sousoší sv. Jana Nepomuckého na náměstí v Počátkách na Vysočině. Monument z roku 1720 je mimořádným sochařským a kamenickým dílem z doby ještě před světcovou beatifikací. Nejvýše je umístěna socha pražského mučedníka, níže na volutových konzolách sochy sv. Jana Křtitele (patrona počáteckého kostela) a sochy českých patronů sv. Josefa a Prokopa. Na vysokém stupňovitém podstavci jsou navíc reliéfy s výjevy ze života sv. Jana (zpověď královny, mučení, svržení z Karlova mostu) a reliéfy Panny Marie Svatohorské, umírajícího sv. Františka Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly, bojujícího s drakem hereze (v literatuře nesprávně uváděného jako sv. Jiří![5]). Nejníže na obrubě empírové kašny jsou umístěny velmi kvalitní sochy andělů. Autorem sochařských prací z kutnohorského pískovce je jezuita František Baugut[6].

            Na náměstí v Benešově nad Černou stojí sousoší sv. Jana Nepomuckého od neznámého sochaře z roku 1726, ve spodním pásmu jsou osazeny sochy sv. Floriána, sv. Rocha a blíže neurčeného římského vojáka[7], kromě toho zde jsou reliéfy sv. Dominika s Madonou, sv. Václava a sv. Linharta a sošky andílků (roku 1995 odcizené).

            Poměrně kvalitní sousoší sv. Jana Nepomuckého můžeme spatřit v Rožmitálu na Šumavě. Na vysokém mohutném soklu s volutami a andílky stojí níže sochy sv. Floriána a Šebestiána, nejvýše sv. Jana Nepomuckého. Pomník byl zbudován z odkazu Franze Weitha Schmidtauera z hornorakouského Oberwallsee r. 1730[8].

            Sousoší sv. Jana Nepomuckého stávalo také na náměstí bývalého městečka Cetviny, na samé hranici s Rakouskem. Na podstavci stály sochy sv. Jana a Pavla, sv. Šebestiána a sv. Floriána, nejvýše na trojbokém sloupu pak figura sv. Jana Nepomuckého. Kamenné zábradlí bylo datováno do r. 1772[9]. Městečko bylo zbořeno po uzavření hraničního prostoru v letech 1955 – 56 a ze sloupu se do dnešních dnů bohužel nic nedochovalo.

            Ukázky jednodušších kompozic svatojánských sousoší můžeme spatřit v regionu jižních Čech např. v Borovanech (30. léta 18. stol.) nebo v Netolicích (dat. 1738).

            Jednotlivé postavy pražského mučedníka se krom toho vyskytují hojně ve skupinách s ostatními světci na mariánských a svatotrojičních sousoších (Blatná, Horní Stropnice, Jindřichův Hradec, Strakonice, Velešín, Volyně), běžně i v Rakousku, na Slovensku, v Maďarsku a ve slezské části Polska, neboť kult sv. Jana Nepomuckého se rozšířil nejvíce právě v zemích bývalé habsburské monarchie. Pokud se v základním figurálním rozvrhu neuplatnila socha sv. Jana Nep., dostalo se mu někde prostoru alespoň v reliéfu (např. v Třeboni).

            Jednoduché sloupy nebo pilíře, na jejichž vrcholcích je osazena socha sv. Jana Nepomuckého, známe z Dolní Cerekve (dat. 1715) a Kámena (dat. soklu 1703) na Pelhřimovsku, z Dobronic u Chýnova (z doby kolem roku 1840) dále jej můžeme spatřit na náměstích a návsích: v Rožmberku nad Vltavou (dat. 1722, nechal postavit Josef Antonín Herusch), v Česticích na Strakonicku (z doby kolem roku 1750), Římově (dat. 1729) a v  Soběnově (rustikální socha z doby kolem roku 1750).

            Velmi často bývaly sochy sv. Jana umísťovány u vodních toků nebo na mostech, s nimiž nezřídka vytváří malebnou skupinu v krajině nebo v zástavbě měst (Jindřichův Hradec, Milevsko, Netolice, Nové Hrady, Písek, Vodňany, Zliv aj.), městeček (Čimelice, Chlum u Třeboně, Ledenice aj.) a vesnic (Číměř, Dolní Pěna, Lutová, Zlatá Koruna aj.). Hojně se sochy vyskytují na náměstích (Stráž nad Nežárkou, Veselí nad Lužnicí) a návsích (Dříteň, Horní Dvořiště, Vrčeň aj.), u kostelů (Pelhřimov, Soběslav, Veselíčko aj.), u zámků (Protivín, Vodice), někdy i na kašnách (Hořice na Šumavě, Jistebnice) či v architektuře chrámových budov (Opařany) nebo v otevřených kaplích (Kamenice nad Lipou, Mladá Vožice), ale i v nikách a výklencích světských budov (Jindřichův Hradec). V Třeboni jsou sochy sv. Jana Nepomuckého umístěny před třemi branami města (Budějovickou, Hradeckou a Novohradskou).

            Z umělecky kvalitních soch je třeba jmenovat následující. V Bechyni, v místní části zvané Zářečí, stojí mistrně tesaná socha sv. Jana Nepomuckého, která měla i původní polychromii. Světec je zde zobrazen ve zbožném zanícení s pravou rukou na prsou a s pohledem na kříž, který drží v levé ruce. I nepoučený pozorovatel si může povšimnout, že figura je plná napětí a dynamiky. Jedná se zřejmě o dílo Braunova žáka Jiřího Františka Pacáka z doby kolem roku 1730, které sem bylo převezeno ze šternberského panství ve východočeských Smiřicích.  Přední znalec českého barokního sochařství Oldřich J. Blažíček[10] o něm píše:“Dekorativní ráz celé skladby i drobného řasení, které obaluje velké masivní údy, je tu ještě zřetelnější než ve Smiřicích. Hlava a malebně promodelovaná ruka na prsou jsou zároveň dokladem realistického pohledu i expresivního záměru.“

            V Týně nad Vltavou, v objektu radnice, se nachází – rovněž druhotně umístěná – mimořádně kvalitní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého dramatického výrazu se dvěma andílky u nohou. Z pamětní knihy[11] víme, že sochu fundoval Jan Marecký ke konání pravidelných svatojánských pobožností a socha stála snad původně v kapli u mostu přes Vltavu na Malé Straně[12], a to nejpozději roku 1722[13]. Po zboření kaple někdy začátkem šedesátých let 20. století[14] se socha dostala do farní stodoly v Týně nad Vltavou, kde byla koncem 80. let objevena. Po r. 1991 byla deponována a následně restaurována nákladem Městského úřadu v Týně nad Vltavou sochařem Ivanem Tláškem a roku 2006 přenesena do výklenku jedné z budov Městského úřadu. Podle nejnovějšího posudku historika umění Tomáše Hladíka se skutečně jedná o dílo z dílny nebo z okruhu Matyáše Bernarda Brauna[15].

            Za „jihočeského Brokoffa“ bývá s jistou nadsázkou označován českobudějovický sochař Josef Dietrich (1677-1753)[16], který vytvořil mimo jiné sochu sv. Jana Nepomuckého (spolu se sochou sv. Anny) na mostě ve Vyšším Brodě a řadu dalších děl, převážně v Českých Budějovicích a okolí.   Další hodnotné barokní sochy, pocházející z dílny Jana Hammera, můžeme spatřit např. v Březnici a Čimelicích[17]

            V Českých Budějovicích spatříme sochu sv. Jana slušné umělecké úrovně, druhotně umístěnou při kostele sv. Rodiny. Stávala původně u mostu přes Malši v Rybní ulici, ke kostelu boromejek byla přenesena roku 1927[18]. Socha stojí na zdobeném prolamovaném podstavci s volutami, na nichž jsou osazeny dvě menší figury andílků. Na podstavci nápis „Od dobrodinců obnoveno 1888“. Světec je zobrazen ve statickém postoji, s pohledem upřeným na velký Krucifix, který drží v pravé ruce, zatímco levá zvedá pás štoly, znak kněžské moci zprostředkovávat svátosti (narážka na zpovědní tajemství, které světec zachoval navzdory mučení). Autorství je připisováno českobudějovickému sochaři Leopoldu Hueberovi[19], mimo jiné autorovi mariánského sloupu v Třeboni.

            Z anonymních děl stojí za zmínku následující. V Kardašově Řečici poblíž obchodního domu stojí ušlechtilá socha sv. Jana Nepomuckého, v literatuře dlouho opomíjená. Realisticky ztvárněná figura světce v mírně esovitém postoji znázorňuje světce v gestu úcty a pokory s hlavou otočenou ke Krucifixu s palmou, přidržovanému na levém rameni, zatímco pravá ruka s biretem spočívá na hrudi. V detailu jemná rokoková modelace prokazuje zkušeného sochaře, který pracoval s jistými, ostrými liniemi drapérie, které jakoby mírně rozevlával vánek. V Kostelci nad Vltavou můžeme spatřit kvalitní barokní sochu klečícího sv. Jana Nepomuckého s andílky (dat. 1724), která stávala původně v lese za vsí při cestě k zatopené vsi Žďákov[20].

             Další poměrně hodnotné sochy sv. Jana se nacházejí např. v Adamově, Borovanech (u mostu), Českých Budějovicích (u soudu), Horní Stropnici, Husinci, Chelčicích, Chrobolech, Jindřichově Hradci (před kostelem sv. Kateřiny), Lnářích, Mirovicích, Nalžovských Horách, Nepomuku (v kapli na mostě), Netolicích (u mostu „Pod Jánem“), Soběslavi (u kostela), Štěkni, Třeboni (před Budějovickou branou), Vimperku, Žirovnici a na mnoha dalších místech. Ikonograficky se jedná téměř výhradně o základní typ stojící postavy světce nebo (mnohem méně častěji) klečící na oblacích; jiná schémata, která známe z jiných oblastí Čech, jako např. sv. Jan Nepomucký jako almužník, se ve sledované oblasti nevyskytují. Pouze v reliéfu barokních sloupů spatříme scény z Janova života v případě výše zmíněných Počátek nebo Třeboně.

             Produkce světeckých soch pro veřejná prostranství v 19. a 20. je podstatně chudší než tomu bylo v nábožensky exaltované době barokní. Jako příklady dobové tvorby zde uveďme alespoň tuhou světcovu figuru z výklenkové kaple poblíž zámku v Komařicích na Českobudějovicku (sign. F. Pischelt a dat. 1844)[21] nebo sochu na návsi ve Svatém Janu nad Malší, jednom ze světcových poutních míst v českobudějovické diecézi. Vytesal ji roku 1873 samouk Jan Kadlec z Trhových Svinů na zakázku místního rodáka Jana Nepomuka Vrzala[22]. Zajímavý případ kombinace původní barokní plastiky s novodobým doplňkem hlavy v 19. století je možno vidět v Rychnově nad Malší. Další ukázky světcových soch z 19. století spatříme na kašně na náměstí v Kašperských Horách (60. léta), Rejštejně (1883) aj. V této době jsou využívány též výrobky sléváren, jako litinové odlitky soch sv. Jana Nep., určené velmi často pro mosty, např. v Českém Krumlově (1835), Jistebnici, Rožmberku nad Vltavou, Rožmitále pod Třemšínem (1859), Štěpánovicích u Lišova aj.

            Dvacáté století reprezentuje především socha sv. Jana na náměstí v jeho rodném Nepomuku, kam byla umístěna při příležitosti 600. výročí světcovy mučednické smrti. Jejími autory jsou sochaři Štěpán Kotrba a Milan Vácha[23], sochu požehnal v sobotu 15. května 1993 českobudějovický biskup Antonín Liška. Jedná se o tuhou statickou figuru klasického schématu, ikonograficky navazující na tvorbu předchozích staletí. Tisíciletí uzavírá výrazně expresivní skulptura z pórobetonu od Bořivoje Vítkoviče s abstraktními tendencemi, umístěná v roce 2000 do výklenkové kaple pod farním kostelem ve Světlíku na Českokrumlovsku[24].

            Z naší současnosti pak pochází nejnovější kamenná socha sv. Jana v Pacově, kterou v letošním roce nechal zhotovit pro kapli na náměstí starosta města Lukáš Vlček[25]. Sochu barokizujících forem vytvořil z umělého kamene ak. malíř Miroslav Houšť[26].

            Za zmínku stojí, že od 80. let 20. století v souvislosti s restaurováním kamenných barokních soch na veřejných prostranstvích[27] se čím dále častěji zhotovují tzv. výdusky, které velmi dobře zastupují  původní originály, jež jsou umísťovány na chráněná místa, do interiérů apod. Málokdo si uvědomuje, že se postupně obklopujeme kopiemi, či přesněji řečeno odlitky, zhotovenými namnoze z plastických hmot.

           Závěrem tohoto příspěvku upozorňujeme, že předchozí přehled kostelů se svatojánskými patrocinii zdaleka nepostihuje šíři kultu sv. Jana Nepomuckého, projevujícího se velmi silně v tzv. drobné sakrální architektuře (návesní a výklenkové kaple) nebo např. v zámeckých kaplích. Tomuto druhu památek se snad budeme moci věnovat v některém z dalších pokračování.  Dále je třeba zdůraznit, že ikonograficky daleko bohatší než kamenné plastiky jsou sochařská, a zvláště malířská díla v interiérech kostelů a kaplí, která rovněž stojí za pozornost.

Mgr. Jiří Černý 

Vyšlo tiskem in Setkání 2013, č. 6, s. 7-9. Pdf:
 setkání 06/2013