Bývalé diecézní muzeum v Českých Budějovicích

Již jen nemnoho lidí může pamatovat existenci diecézního muzea v Českých Budějovicích a málokdo si uvědomuje, že mnohá špičková díla církevního umění, která dnes může vidět v některých expozicích státních institucí, pocházejí z tohoto základu. Roku 1927 došlo  k jejich uložení za účelem vystavení a konzervace v tehdejším Městském museu v Českých Budějovicích.  Stalo se tak po dohodě s tím, že nebude dotčeno vlastnické právo a předměty zůstávají církevním majetkem. V pozdější době se několik desítek špičkových uměleckých děl, zejména jihočeské gotiky, dostalo do Alšovy jihočeské galerie na Hluboké. Řada z nich je zde dnes vystavena ve stálé expozici. 

U počátků diecézního muzea stál roku 1892 kanovník Mons. Adolf Rodler (1843 – 1912), spirituál semináře, kapitulní děkan v Českých Budějovicích. Zpočátku shromažďoval sbírky ve svém bytě v Kanovnické ulici. Roku 1895 byl zřízen muzejní spolek, jehož stanovy schválilo C. k. místodržitelství v Praze výnosem ze dne 17. října 1895. Protektorem muzejního spolku měl být vždy českobudějovický biskup, pokud by se spolek rozešel, měla připadnout správa veškerého jmění konzistoři. Spolek měl zvláště sepisovat a vyhledávat církevní památky. Do diecézního muzea se měly dávat ty památky, jimž hrozila zkáza nebo zneuctění. Sbírkový fond se rozrůstal dary nebo zápůjčkami farností či z osobního majetku. Od roku 1904 byla otevřena expozice v prvním patře původní budovy Jirsíkova gymnázia ve Skuherského ulici. Poloha muzea mimo historické jádro města a stísněné prostory však příliš nevyhovovaly, proto biskup Říha uvažoval o stavbě budovy diecézního muzea poblíž seminárního kostela sv. Anny v centru města. Plány ke stavbě vypracoval roku 1904 schwarzenberský stavitel Ing. Jan Sedláček z Hluboké n. Vlt.  Ke stavbě církevního muzea však bohužel nedošlo, a jak se později ukázalo, nedostatek vhodných prostor zapříčinil i zánik muzea.

 Adorace českobudějovická

Roku 1908 mělo muzeum již celkem 1. 656 předmětů. Díky neúnavné píli Mons. Rodlera  a jeho následovníků ve funkci kustoda sbírek se ústavu podařilo shromáždit velmi cenné materiály k církevnímu umění i k životu v diecézi vůbec. Z cenných exemplářů jmenujme např. desku „Narození Páně“ z 1. poloviny 15. stol., kterou diecéznímu muzeu věnoval sám Mons. Rodler roku 1893, obraz Piety Sedmibolestné ze Skočic, deskový obraz Ukřižování ze Skalice, obraz Panny Marie Pomocné z Dolních Slověnic, pozdně gotickou sochu Krista z Novosedel, pozdně gotické sochy sv. Petra, sv. Jana a Panny Marie z Černice, sv. Maří Magdalény z Čakova a z Malého Boru Horažďovic, basreliéf Kladení do hrobu z Ledenic, sochy světice a sv. Ludmily z Prachatic, sochu Madony ze Suchdola n. L. atd. Byla tu vystavena křídla gotické archy z kostela v Blansku, socha Pána Ježíše na oslátku z Netolic, „vera effigies“ sv. Tomáše Akvinského, Krucifix z Boletic, Pieta z Prachatic ze 16. stol., modelovaná z polychromovaného plátna. Vedle početného souboru gotických dřevořezeb 15. a 16. století se zde nacházela i kolekce barokního sochařství, cenná sbírka bohoslužebného náčiní od dob pozdní gotiky až po 19. století. 

Reliéf Ukládání do hrobu z Ledenic

Z korespondence mezi farními úřady a konzistoří vybíráme další předměty, které měly být uloženy do diecézního muzea: dvě staré sochy z kaple v Kloušově Lhotě u Merklína, gobelín z kaple ve Veselí n. L. - Mezimostí, obraz sv. Vojtěcha od T. Kadlečka z Mlázov, dva mosazné bubny z Chelčic, mešní ornát z kaple v Podmokách u Albrechtic, pacifikál z Chudenic, dva relikviáře z Bučovic, kasule ze Skočic, sochy z Mrakova, Kolovče, obrazy sv. Tekly a Rozálie z Mlázov, dva pacifikály z Mlázov, renesanční bronzová mísa z kostela sv. Václava v Českých Budějovicích, mešní roucho a dva cínové svícny z Mláky. Kromě posvátných nádob, z nichž jmenujme např. ciborium z Pohorské Vsi nebo gotický kalich z Hlavňovic, paprskový relikviář z Číměře, monstrance z Nedvědice, monstranci ze Zavlekova, kalich z Jistebnice, tu byl vynikající soubor parament všeho druhu. Nejstarší z nich patřila ještě do 14. stol., totiž části Rožmberské kasule, deponované třeboňským děkanským úřadem v diecézním muzeu. Kasule byla pořízena někdy v letech 1378 – 89 pro třeboňský kostel na náklad Jana z Rožmberka. Byla tu řada mešních rouch, roucha k milostné soše Madony Kájovské, biskupské mitry a např. damašková kasule, zhotovená poustevníkem Eliášem z Třeboně. Rovněž muzejní knihovna chovala cenné exempláře. Nejcennějším byl iluminovaný Kaplický misál z let 1390 – 1400, deponovaný od roku 1903 v diecézním muzeu, dále kolorovaný dřevoryt Ukřižování z jižních Čech z 1. čtvrti 15. stol. Mezi 14 prvotisky byly dva výtisky Bible pražské z roku 1488. Z rukopisů a starých tisků tu byl např. graduál z Týna nad Vltavou, psaný roku 1465 na 286 pergamenových listech, nebo benátský breviář s ilustracemi z roku 1516.  Z novější literatury zde byly zastoupeny jihočeské topografie a spisy kněží z českobudějovické diecéze. Z ostatních památek stály za pozornost některé předměty z pozůstalosti biskupa J. V. Jirsíka.  Kromě řady jeho knih, jím podepsaných, tu bylo uchováváno jeho solideo, cingulum a psací náčiní. Také se tu ukazovaly památky na biskupy sv. Jana Nep. Neumanna (korporál z Borovan, podobizna tuší jako dítěte, fotografie z roku 1855) a A. C. Stojana, podobizny biskupů Jirsíka, Schönborna, Říhy, Hůlky, děkana Šavla či Rodlera. Samozřejmě nechyběly ani sbírkové předměty spíše kuriózní povahy jako např. obraz Panny Marie Budějovické vyšívaný na hedvábí, obraz sv. Rozálie z vlasů aj.

Madona ze Suchdolu nad Lužnicí

Diecézní muzeum bylo instalováno v šesti místnostech budovy tehdejšího Jirsíkova gymnázia. Za první světové války musely být sbírky uloženy jen ve dvou místnostech, neboť ostatní prostory sloužily alumnům. Budova semináře musela být vyklizena pro vojsko. Místnosti byly příliš nízké, s nedostatečným osvětlením, objevila se tu i plíseň a dřevěné předměty rozrušoval červotoč. Tento neutěšený stav trval až do roku 1927. Již brzy po roce 1918 nabídl správní výbor Městského musea správě Diecésního církevního musea prostory v budově Městského musea a odborné ošetření a instalaci sbírek. Jednání však ustrnulo na mrtvém bodě a bylo obnoveno až na konci roku 1926, když muselo diecésní museum své dosavadní místnosti opustit. Roku 1922 českobudějovický biskup oznamuje Kuratoriu Diecésního církevního musea v Českých Budějovicích, že toto muzeum je vlastnictvím českobudějovické diecéze a že jako vrchní pastýř diecéze přejímá péči o zachování tohoto ústavu. Starost o udržování a rozšiřování již trvajícího církevního diecézního muzea svěřuje kuratoriu, do něhož jmenoval tyto členy: sídelní kanovník Mons. ThDr. Jan Praschl, spirituál kněžského semináře Antonín Melka, vicerektor semináře ThDr. Jan Roubal, ředitel studentského semináře Jan Valenta, prefekt studentského semináře Karel Reban, stavitel Jan Procházka, biskupský ceremoniář František Benda a jako náhradník biskupský notář Josef Koerk.  Nedostatek vhodných prostor pak nakonec vedl k tomu, že v  roce 1927 byly sbírky postupně převezeny do Městského musea a prozatímně uloženy a instalovány ve třech sálech v přízemí. Sbírky zůstaly majetkem diecéze, Městské museum o ně mělo pouze pečovat. Roku 1932 za Diecésní církevní museum zasedali ve správním výboru městského musea Mons. ThDr. Jan Praschl a ThDr. Jan Roubal. Sbírky se dále rozhojňovaly o dřevořezbu sv. Maří Magdalény z Černice, dvě sochy světců z Cepu u Třeboně, barokní dřevořezby z Mrákova u Domažlic, Melantrichovu bibli z roku 1557, odevzdanou prostřednictvím Mons. Antonína Polánského od školských sester de Notre Dame v Č. Budějovicích. 

Sv. Maří Magdaléna z Čakova

Svým materiálem diecézní muzeum umožnilo výstavu o biskupu J. V. Jirsíkovi a přispělo k výstavě prvotisků. Za ředitelování PhDr. Františka Matouše a jeho spolupracovníka PhDr. Vladimíra Denksteina, dvou předních odborníků na jihočeskou gotiku, se Městské museum více orientovalo na budování uměleckohistorických expozic a sbírek.  Již v říjnu 1935 byly vystaveny gotické památky v Alšově síni Umělecké besedy v Č. Budějovicích a zároveň Městské museum konečně začalo budovat slibované expozice, s jejichž instalací skončilo 6. května 1937.

Koncem roku 1938 oznamuje Městské museum v Č. Budějovicích biskupské konzistoři, že instalace předmětů z diecézního musea byla již začleněna do expozice Městského musea na základě dohody z roku 1927 a navrhuje podepsat smlouvu schovací. Konzistoř oznamuje, že bude o podpisu této smlouvy jednat, hned jak bude zasedat výbor diecésního musea. Válečné události pak zřejmě přerušily tato jednání. Městské museum dostalo německého správce, expozice byla zrušena a sály přeměněny na skladiště. Po skončení druhé světové války byla expozice roku 1947 obnovena. Správce Městského musea v Českých Budějovicích zasílá Biskupské konzistoři návrh statutu Městského musea, v němž je v odstavci II. konstatováno: „V městském museu jsou toho času uloženy také sbírky diecésního církevního musea v Č. Budějovicích: tyto jsou a zůstávají trvale vlastnictvím církevního musea, reprezentovaného biskupskou konsistoří. Předměty těchto sbírek jsou zvlášť sepsány. Jeden z inventářů jest v rukou biskupské konsistoře v Č. Budějovicích, druhý správního výboru městského musea“. V době komunistické diktatury přešlo muzeum do správy Krajského národního výboru v Č. Budějovicích. Roku 1952 byl ze sbírkového fondu vyčleněn soubor obrazů a soch z období gotiky a baroka jako základ pro nově zřízenou Alšovu jihočeskou galerii v Hluboké nad Vltavou. Nejcennější základ tamní expozice tvořily právě sbírky z majetku diecéze. Část nejlepších soch v počtu 41 kusů sem byla předána, část mešního náčiní byla zapůjčena Krajskému středisku státní památkové péče a ochrany přírody k vystavení ve Zlaté Koruně, nejvýznamnější rukopisy a tisky v počtu 107 kusů byly předány Státnímu archivu v Třeboni, zbytek sbírek je nadále uložen v muzejních depozitářích. V padesátých letech tehdejší Krajské vlastivědné museum v Českých Budějovicích stále uznávalo vlastnictví biskupské konzistoře, o čemž svědčí žádost o souhlas k odepsání sbírkových předmětů z fondů bývalého diecésního musea, které chyběly při revizi v letech 1954-1955. Sbírky zůstaly v uvedených institucích dodnes. Inventář sbírek diecézního muzea, který obsahuje přes 2.000 položek,  je uložen jak v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, tak v archivu Biskupství českobudějovického.

Zatímco v expozicích Jihočeského muzea v Českých Budějovicích můžeme vidět jen nepatrný zlomek vystavených církevních předmětů, v Alšově jihočeské galerii na Hluboké lze ve vysoce atraktivní expozici jihočeského gotického umění obdivovat krásu církevního umění. Spatříme tu desku Adorace českobudějovické, gotické sochy sv. Maří Magdalény z Čakova, Černice a Malého Boru, Madonu ze Suchdolu n. L., sv. Ondřeje z Cepu, skupinu Smrti Panny Marie z Černice, fragment oltáře z Blanska a další. Kromě majetku bývalého diecézního muzea jsou zde také předměty, zápůjčky  z majetku farností. Jedním z nejcennějších a nejstarších exponátů je Madona z Rudolfova (70. léta 13. stol.?), která byla zapůjčena roku 1947 do Městského musea v Č. Budějovicích, zajímavou ukázkou pozdně gotické malby, pravděpodobně volné kopie Madony Doudlebské, je deska z Kamenného Újezda a další. Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou je otevřena po celý rok, a tak je možné kdykoliv se potěšit a poučit krásou gotického umění, jehož hlavním cílem bylo, sloužit Bohu.

Jiří Černý

Aktualizovaná verze 18. 9. 2013. (Původně publikováno /bez poznámkového aparátu, pouze s celkovou citací literatury a pramenů/ v Setkání č. 2, 2004, s. 6-7)