Exponáty z českobudějovické diecéze na výstavě v Plzni
 |
| Západočeská galerie v Plzni (bývalé masné krámy). |
V Západočeské galerii v Plzni probíhá v období od 27. listopadu 2013 do 9. března 2014 výstava gotického umění s názvem „Obrazy krásy a spásy. Gotika v jihozápadních Čechách“ . Výstavu uspořádala Západočeská galerie v Plzni ve svém výstavním objektu v budově bývalých masných krámů, kurátory jsou Mgr. Petr Jindra a PhDr. Michaela Ottová, Ph.D. Na výstavu zapůjčily řadu významných děl farnosti českobudějovická diecéze, neboť část regionu jihozápadních Čech zůstala její součástí. Před rokem 1993 bylo toto území ještě daleko větší a sahalo až hluboko do dnešní plzeňské diecéze. Nutno poznamenat, že pojem „jihozápadní Čechy“ nepředstavuje jednoznačně ohraničený region a tuto nejistotu lze spatřit i ve výběru lokalit, z nichž byly exponáty vybrány. Z koncepce výstavy lze vyvodit, že jako hlavní sledované oblasti byly chápány především oblasti Horažďovicka, Kašperskohorska, Sušicka, širšího vymezení Klatovska, jižního Plzeňska a západního Strakonicka.
Objekt masných krámů je pozdně gotická budova s úpravou v 19. století, jejíž bazilikální dispozice do značné míry determinuje rozsah a uspořádání výstavy. Je zde shromážděno na osmdesát předmětů; z nich naprostou většinu tvoří sochy a reliéfy, podstatně méně deskové malířství a tři oltářní archy. Jen nepatrně jsou zastoupena preciosa a iluminované rukopisy, ukázky ostatního uměleckého řemesla pak zcela chybí. Hned při vstupu do budovy může návštěvníka překvapit stísněnost prostoru, již umocňuje přepažení hlavní bazilikální lodi stěnou. Před ní jsou jako dominanty vystaveny tři znamenité pozdně gotické dřevořezby z Kašperských Hor, díla Mistra Oplakávání ze Zvíkova: Madona, sv. Markéta a sv. Linhart, všechny s původní polychromií a zlacením (z doby cca 1510-20). Sochy byly kdysi nepochybně součástí oltářní archy v kostele sv. Markéty v Kašperských Horách a první dvě jmenované se ve čtyřicátých letech 20. století dostaly do tamního muzea. Kromě čtyř iluminovaných rukopisů, zapůjčených ze Státního okresního archivu v Klatovech, vystavených hned za vstupem do hlavní lodi, jsou všechny ostatní exponáty vystaveny ve dvou bočních lodích baziliky. Vpravo je rozmístění zvoleno podle zaměření na fenomén řezbářských dílen (např. Mistr Oplakávání ze Žebráka, monogramista „Al“ aj.) a spatříme zde i předměty z Českých Budějovic a okolí, které dobře známe z Alšovy jihočeské galerie v Hluboké n. Vlt. V levé boční lodi galerie jsou exponáty uspořádány podle zadavatelů (objednatelů), jimiž byla v době středověku zejména šlechta (zde především Švihovští z Rýzmberka, Zdeněk Lev z Rožmitálu, páni z Dolan aj.) a města (Horažďovice, Kašperské Hory, Klatovy, Sušice).
Odhlédneme-li od tématického členění výstavy, pak je třeba zmínit především umělecká díla, zapůjčená farnostmi českobudějovické diecéze. Jedním z nosných exponátů celé výstavy je tzv. Menší kašperskohorská archa z doby po roce 1495. Jejím ústředním motivem je skupina tří soch: Madona Ochranitelka (tedy Madona s ochranným pláštěm, pod nímž hledají útočiště věřící všech stavů), sv. Kryštof a sv. Šebestián. Křídla archy tvoří osm deskových maleb, v případě zavřené archy jsou vidět výjevy: 1. Sv. Markéta 2. sv. Linhart 3. sv. Achác s Ukřižováním 4. Zavraždění sv. Václava; v případě otevřených křídel jsou to: 5. Zvěstování Panně Marii 6. Narození Páně 7. Klanění Tří králů 8. Korunování Panny Marie. Všechny originály řezeb a maleb jsou z majetku farnosti Kašperské Hory, architektura skříně a predela jsou novodobé doplňky, které nechalo zhotovit Muzeum Šumavy Sušice – pobočka v Kašperských Horách, v němž je archa zapůjčena.
Dále zde spatříme skupinu tří pozdně gotických dřevořezeb z Černívska, dílo Mistra Oplakávání ze Zvíkova z doby kolem roku 1520. Jedná se o sochu Madony (Assumpty), kterou je jinak možno vidět v expozicích Národní galerie v Praze, kam je zapůjčena, a po jejích stranách sochy sv. Barbory a Kateřiny z depozitáře Biskupství českobudějovického. Ani jedna ze soch bohužel nemá původní polychromii (Madona dnes nemá polychromii vůbec).
 |
 |
 |
 |
| Madona Ochranitelka se sv. Kryštofem a sv. Šebestiánem z Kašperských Hor |
Sv. Barbora z Černívska. | Madona z Kocelovic. | Madona z Dobrše. |
Z dílny Mistra Oplakávání ze Zvíkova pochází pravděpodobně i drobná socha Madony z filiálního kostela v Kocelovicích ve farnosti Lnáře. Lze ji datovat do počátku 16. století, ale dnes má druhotnou polychromii. Výbornou uměleckou úroveň vykazují i dvě pozdně gotické sochy světců z filiálního kostela sv. Anny v Libínském Sedle (dříve Fefry) ve farnosti Prachatice. Pocházejí z doby kolem roku 1500 a v současné době jsou zapůjčeny v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou. Pozdní gotice náleží i milostná socha Madony z Dobrše z doby po roce 1490, uctívaná dříve na hlavním oltáři farního kostela Zvěstování Panny Marie v Dobrši. Tento kostel byl zvláště v době barokní dosti navštěvovaným poutním místem. Autoři výstavy řadí sochu do vztahu ke stejně datované Madoně z Uhliště u Nýrska (dnes plzeňská diecéze), proto jsou tu obě vystaveny společně. Dobršská Madona by měla být její zjednodušenou nápodobou. Uctívanou pozdně gotickou Madonou z doby kolem roku 1520 byla i mariánská socha ze Zbynic, kterou na této výstavě můžeme vidět, jinak je zapůjčena do Muzea Šumavy v Sušici.
Farností Horažďovice byla dodatečně zapůjčena ještě pozdně gotická socha Krista Vzkříšeného z Horažďovic, která je zajímavá tím, že se v týlu figury dochovalo původní kovové oko na zavěšení. Svědčí zřejmě o tom, že byla využívána v liturgické inscenaci – při slavnostech Zmrtvýchvstání či Nanebevstoupení. Do doby vrcholné gotiky patří poměrně veliká socha Madony z Nezamyslic, která vznikla někdy po roce 1420 a je rovněž spjatá s poutním místem, a dále ještě starší socha Madony z Velkého Boru z doby 1380-1400.
 |
 |
 |
| Madona ze Zbynic | Madona z Nezamyslic. | Madona z Velkého Boru. |
Z dalších exponátů, pocházejících z území českobudějovické diecéze, patřících různým vlastníkům, jmenujme např. sochy sv. Mořice a Assumpty z Mouřence, Ukřižování z Kašperských Hor, Boha Otce a Boha Syna z Rabí, sv. Anny Samotřetí z Prachatic, sv. Jana Evangelisty a sv. Jana Křtitele z Horažďovic, sv. Kateřiny ze Zdouně, Madony z Velhartic (která je jinak vystavena jako součást velhartické archy v Národní galerii v Praze), sv. Barbory ze Strakonic, sv. Doroty a Kateřiny z Bavorova, sv. Maří Magdalény z Malého Boru (pochází ze sbírek diecézního muzea v Českých Budějovicích), sv. Petra a Pavla z Budětic, Panny Marie z Kochánova a ze Sušice, Piety z Podlesí u Kašperských Hor, sv. Jana Evangelisty z Nemilkova, Madony z Hracholusk, Madony ze Sousedovic, světice z Homole, reliéfy Klanění Tří králů z Českých Budějovic a z Vodňan atd. Jednou z nejkrásnějších, resp. umělecky nejkvalitnějších soch je tzv. Otcovská Pieta z Českých Budějovic (dílo Mistra Oplakávání ze Žebráka), kterou známe z expozic Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou. Z méně početně zastoupené deskové malby jmenujme především krásný epitaf Půty Švihovského z Horažďovic z doby kolem roku 1504 se skupinou postav Krista Bolestného, Panny Marie, sv. Petra, sv. Bartoloměje a sv. Michaela, před nimiž klečí Půta Švihovský (po 1446-1504), svého času nejvyšší zemský sudí. Epitaf byl původně umístěn v minoritském kostele sv. Michaela v Horažďovicích, dnes je ve sbírkách Národního muzea v Praze. Z deskové malby zde dále můžeme spatřit dvě oltářní křídla ze Žichovic s vyobrazením čtyř světic (sv. Kateřiny, Barbory, Agáty a Anežky).
Výstava je snadno přístupná z historického centra Plzně (budova bývalých masných krámů se nachází nedaleko hlavního náměstí) a je otevřena denně kromě pondělí, vždy od 10.00 do 18.00 hod. Potrvá až do neděle 9. března 2014. Vstupné je velmi vstřícné: 50,- Kč na osobu. Hlavním výtvarným motivem pozvánek a plakátů je počítačová kombinace detailů tváří Krista a Panny Marie ze zmíněného epitafu Půty Švihovského (tento fakt není na pozvánce ani na plakátu zmíněn). K výstavě se chystá vydání podrobného katalogu s barevnými fotografiemi exponátů.
Jiří Černý
Diecézní časopis Setkání, 2014, č. 1, s. 4-5.
