I. díl: Madona z Kamenného Újezda

Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou

Mnohá díla, pocházející z kostelů českobudějovické diecéze, lze spatřit v expozicích Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou. Galerie je umístěna v pseudogotické budově původní jízdárny schwarzenberského zámku. Tato instituce vznikla roku 1953, původně měla sídlo v Českých Budějovicích a do svých sbírek starého umění (zejména gotiky) převzala řadu děl z bývalého Diecézního muzea v Českých Budějovicích[1]. Činnost diecézního muzea je možno sledovat přibližně od roku 1892, kdy kanovník Mons. Adolf Rodler (1843-1912) začal shromažďovat umělecké předměty z diecéze,  roku 1895 byl založen muzejní spolek a roku 1904 byly otevřeny expozice v původní budově Jirsíkova gymnázia v Českých Budějovicích. Druhá světová válka a následná doba totality pak způsobily, že došlo k úplnému ustrnutí činnosti. Převážná většina sbírkových předmětů bývalého diecézního muzea je dnes uložena v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích. Špičková umělecká díla období gotiky jsou vystavena ve zmíněné Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou a tato je považuje za svůj majetek. Jedná se např. o deskové malby tzv. Adorace českobudějovické, archu z Trhových Svinů, sochy Madon ze Suchdola, Kamenného Újezda, reliéf Oplakávání z Ledenic, sochu Krista z Novosedel atd.

Po roce 1989 pak došlo k zápůjčkám dalších děl, které jsou ošetřeny řádnými výpůjčními smlouvami na dobu určitou. Vybraných exponátů si povšimneme právě v našem seriálu.

 Deskový obraz Madony z Kamenného Újezda 

                                           Deskový obraz Madony                            Deskový obraz Madony po restaurování
                                 před restaurováním v letech 1992-93.           Věrou Frömlovou (kovové korunky a spodní
                                (Madona i Ježíšek mají barokní korunky).           deska s latinským nápisem odstraněny).

Desková malba Madony s Ježíškem pochází z bočního oltáře pozdně gotického kostela Všech svatých v Kamenném Újezdě, obce asi 9 km jižně od Českých Budějovic. Obraz, malovaný klasickou středověkou technikou tempery na dřevěné desce, potažené plátnem,  je datován historiky umění rozdílně, a to přibližně v rozmezí let cca 1440 – 1500. Jde o ikonografický typ byzantské Hodegetrie (od řeckého slova , hodegos´, znamená něco jako „průvodkyně“). Představuje polopostavu Panny Marie s Ježíškem na levé ruce a se zdviženou pravou rukou před hrudí, podobně jako další známé gotické Madony ikonomorfního stylu, např. z Brna (proslulá černá Madona Svatotomská, snad již ze 2. třetiny 13. století), další černá Madona z Březnice (vynikající dílo z  roku 1396), a především naše jihočeská Madona z Doudleb (kolem 1435). Hodně Madon tohoto typu se vyskytuje ve Slezsku a v Polsku, z nejznámějších jmenujme alespoň obrazy Madony Piekarské (konec 15. stol.) v katedrále v Opole, či Madony v kostele Narození Panny Marie v obci Płoki nedaleko města Trzebinia (2. pol. 15. stol.), které jsou obrazu Madony z Kamenného Újezda ikonograficky hodně blízké[2].

Madona, zobrazená v polopostavě,  má charakteristicky zdviženou pravou ruku, na levé ruce drží v dlouhé tunice oděného Ježíška, který pravou ručkou v gestu žehnání ukazuje k matce, v levé ruce drží knihu  (nebo na starších obrazech svitek). Panna Maria má modré maforium (plášť) s červenou podšívkou a se zlaceným lemem. Ježíšek je oděn v dlouhou hnědou tuniku a má charakteristicky zkadeřené vlasy. Na pravé ruce drží Madona jablíčko (podobně jako Madona Piekarská) a na prsou má monile (sponu) ve tvaru kvadrilobu. Deska složená ze tří prken ze smrkového dřeva je potažená plátnem a má rozměry o něco málo menší rozměr než gotický tabulový obraz z blízkých Doudleb – 122 x 78, 5 cm i s dolním prknem, druhotně přidaným v době barokní za faráře J. Zavadila. Na tomto doplňku je latinský nápis s letopočtem 1706 („PRETEREVNDO CAVE NE SILEATVR AVE“ – „Jdeš-li kolem, nezapomeň /se pomodlit/ Zdrávas“)[3]. Obraz byl po přenesení do Alšovy jihočeské galerie na Hlubokou v letech 1992 – 93 restaurován ak. mal. Věrou Frömlovou[4], přičemž byly odstraněny barokní doplňky včetně kovových zlacených korunek obou postav. Po tomto puristickém „očištění“ má obraz rozměry 70 x 96 cm a je zasazen v druhotném moderním rámu. Do retabula bočního oltáře farního kostela v Kamenném Újezdě byla osazena fotografická kopie obrazu v původní podobě.

Ačkoliv historik umění Ivo Kořán ve své studii „K českému vývoji typu Madony Doudlebské“ z roku 1979[5]  odmítá možnost, že kamenoújezdský obraz vznikl jako replika staršího milostného obrazu v nedalekých Doudlebech  a tvrdí, že oba obrazy měly pouze společnou předlohu (ztracenou, dnes neznámou), přece jen nelze úplně vyloučit vztah mezi Kamenným Újezdem a poutními Doudleby. Z Kamenného Újezda se do Doudleb putovalo a je možné, že obraz pro místní kostel vznikl jako volná replika, inspirovaná doudlebskou předlohou, přičemž postava donátora byla eliminována. Již koncem 19. století církevní badatelé pražský světící biskup Antonín Podlaha a kanovník Eduard Šittler formulují opatrně souvislosti: ...“Motiv madonny Doudlebské jeví madonna kostela v Kamenném Újezdě z XV. stol., půda tohoto obrazu ozdobena jest vzorem granátového jablka[6]...“ Historik umění Pavel Kropáček[7] považuje Madonu z Kamenného Újezda za kopii Madony z Doudleb, avšak stylově zcela odlišnou a pořízenou až koncem 15. století.  Denkstein s Matoušem v katalogu „Jihočeské gotiky“ pak přejímají Kropáčkovy závěry“[8].

Nelze zpochybňovat, že malba kamenoújezdská  je na rozdíl od doudlebské miraculosy mnohem více plastičtěji modelována. Historička umění Milena Bartlová předpokládá dobu vzniku obrazu z Kamenného Újezda v letech 1460 - 70[9].  Argumentuje především zjištěním při posledním, výše uvedeném restaurování, že charakteristický dekor s tzv. granátovým vzorem je původní (nikoliv později přidaný, jak se domníval I. Kořán). Právě tato dekorace je typickým projevem poslední třetiny 15. století, navíc tvarosloví záhybů šatů svědčí rovněž pro toto období. Bartlová v souladu s Kropáčkem též připouští, že Madona z Kamenného Újezda je replikou Madony Doudlebské. Nejnovější katalog Alšovy jihočeské galerie však uvádí stáří obrazu „kolem roku 1440“ a opakuje Kořánovy teze. [10]

Zbývá jen dodat, že obraz Madony z Kamenného Újezda je vystaven ve stálé expozici středověkého umění v galerii v Hluboké nad Vltavou. V některém dalším zastavení si povšimneme obrazu Madony Doudlebské, který je zapůjčen v Národní galerie v Praze.

Jiří Černý
Diecézní konzervátorské centrum
Vyšlo tiskem, in Setkání 2010, č. 6, s. 10-11.

[1] Černý J.: Bývalé diecézní muzeum v Českých Budějovicích, magazín Setkání, 2004, č. 2, s. 6-7. Internetová podoba článku viz http://www.patriot.unas.cz/view.php?cisloclanku=2008032201

[2] Grażyna S. M. – Gizela S. M.: Z dawna Polski tyś Królową, Szymanów 1986, s. 660, 635.

[3] Černý J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, České Budějovice 2004, s. 85-86; též Farní věstník pro Č. Budějovice a okolní osady, 1931, č. 6, s. 12.

[4] Frömlová V.: Restaurátorská zpráva: Madona z Kamenného Újezda, Praha 1993 (strojopis).

[5] Kořán I.: K českému vývoji typu Madony Doudlebské, in Umění, 1979, 27, s. 119-127.

[6] Podlaha A. – Šittler E.: Národopisná výstava českoslovanská v Praze roku 1895, in Vlasť, roč. XI (1894-95), s. 882.

[7] Kropáček P.: Malířství doby husitské, Praha 1946, s. 136.

[8] Denkstein V. – Matouš F.: Jihočeská gotika, Praha 1953, s. 114.

[9] Bartlová M.: Poctivé obrazy. České deskové malířství 1400-1460, Praha 2001, s. 191-195.

[10] Lavička R.: Gotické umění. Průvodce sbírkou středověkého umění Alšovy jihočeské galerie, Hluboká n. Vlt. 2007, s. 31-32.