IV. díl: Strom života z Kláštera u Nové Bystřice
Jedním z nejpozoruhodnějších děl barokního řezbářství v jihočeském prostoru je tzv. Strom života, unikátní umělecké dílo pocházející ze zaniklého kláštera paulánů. Místo se nachází na pomezí Čech, Moravy a Dolního Rakouska v osadě Klášter[1] u Nové Bystřice, dnes části města Nová Bystřice (vzdálenost cca 3 km východně od centra). Jedná se o dílo ikonograficky nanejvýš pozoruhodné a navíc v kontextu jihočeského a vůbec českého výtvarného umění osamocené a do značné míry záhadné. Podle pověsti vyřezal Strom života jako projev pokání vězněný mnich, avšak vynikající umělecká kvalita, svědčící o profesionalitě řezbáře, historikům umění nedovoluje tento výklad jednoznačně přijmout[2]. Zároveň je třeba přiznat, že kromě legendy o díle, přesněji o místu jeho vzniku, o autorství a dalších okolnostech, dosud neznáme žádné písemné doklady. V současné době je Strom života zapůjčen v Národní galerii v Praze a je možno jej spatřit v expozici Sbírky starého umění ve Šternberském paláci na Hradčanském náměstí.
Nejprve si řekněme několik slov o námětu, zvaném Strom života[1] (lat. lignum vitae, též arbor vitae, něm. Baum des Lebens). V Bibli se tento výraz vyskytuje několikrát. Ve Starém zákoně je tak označen strom poznání dobra a zla, jako symbol plného života, pokud nejsou překročena Boží přikázání. Podle biblické knihy Genesis (2, 9) rostl uprostřed Edenu a křesťanská tradice jej chápala jako předobraz Kristova kříže. V Novém zákoně[2] je stromem života nazýván kříž, na němž Kristus dokonal svou oběť a umožnil nám nový přístup ke stromu života. Proto byl také zobrazován po celý středověk kříž stylizovaný do podoby stromu, v němž byly často znázorňovány postavy z Kristova rodokmenu. Tato ikonografická kompozice byla čerpána mimo jiné ze spisu františkánského mystika sv. Bonaventury (1221-1274), který napsal duchovní cvičení pro bratry svého řádu s názvem „Lignum vitae“.
V případě Stromu života z Kláštera u Nové Bystřice jde o ikonografický typ Kalvárie (bez postav Kristova rodokmenu), kombinovaný s motivem vinné révy, která je eucharistickým symbolem. V evangeliu sv. Jana čteme podobenství: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař...“ (Jan 15, 1). Virtuózní dřevořezba s vesměs nepolychromovaným přírodním povrchem, vysoká cca 200 cm, působí neobyčejně křehkým a jemným dojmem[3]. Zobrazuje poslední události Kristova pozemského života, včetně posmívání, ukřižování a ukládání do hrobu. Zároveň se celou kompozicí prolíná symbolika tří osob Nejsvětější Trojice, jež v tomto díle spatřujeme a jíž je klášterní kostel zasvěcen.
Spodní část tvoří řezaný terén s vegetací. Vlastní hranolový podstavec je sestaven ze dřeva jehličnatého stromu, potaženého dýhou dřeva hruškového, upraveného černou politurou. Střed je akcentován čelní nikou, v níž je zasazen obdélníkový reliéf Ukládání do hrobu (o rozměrech 29 x 21 cm), po stranách jsou umístěny figurky dvou andělů držících nástroje Kristova umučení (anděl vlevo drží kopí a žebřík, anděl vpravo Kristovo šarlatové roucho). Nad reliéfem je v kartuši latinský nápis[4]: „Factus obediens usque ad mortem Philip 2“, jenž je úryvkem z listu Filipským: „Ponížil se poslušně k smrti (F 2, 8)“. Ve zmíněném reliéfu je zobrazeno celkem sedm postav: mrtvý Kristus, kterého v plátně nesou sv. Jan (u nohou), sv. Josef z Arimathie a sv. Nikodém (u hlavy), sv. Maří Magdaléna klečí na zemi a dotýká se levicí Kristovy ruky, vlevo v pozadí za sv. Janem stojí Panna Maria a Marie (matka apoštolů Jakuba a Jana).
Strom života detail spodní části
Nad římsou architektury hranolového podstavce (vysoký 40 cm, široký 90 cm, hluboký 56, 5 cm) s černo - zlatou povrchovou úpravou, zdobenou plastickými vegetabilními rozvilinami a ovocnými festony, vyrůstá skalnatý vrch Golgoty s jemně vyřezávanými skalkami a množstvím malých stromečků. Na úpatí návrší pak spatříme scénu Ecce homo (Kristus bolestný), tedy Krista oděného v plášť a trnovou korunu, vlevo od něho klečí zdrobnělá postava posmívajícího se pacholka, po stranách této skupinky jsou atributy Kristova utrpení (sloup bičování a džbán s vodou, v níž si Pilát umyl ruce). O něco níže, ještě po stranách zmíněné kartuše s citátem, spatříme drobné řezby orla (symbol evangelisty Jana) a kohouta (symbol Petrovy zrady). Za postavou Krista bolestného již je zasazen kříž stylizovaný do kmene stromu, u jeho paty klečí plačící sv. Magdaléna a poblíž je umístěna postava sv. Longina na koni. Po stranách spodní části kříže stojí postavy Panny Marie a sv. Jana. Panna Maria má ruce sepjaté a hledí dolů, Jan v bezmocném gestu s rozpaženýma rukama hledí vzhůru. Do kmenu stromu, vyřezaného z masivu jalovcového dřeva, jsou zasazeny tenké větvičky, resp. kořeny tisu, zbavené kůry. Na ně jsou uchyceny řezby listů a hroznů vinné révy. Ústřední motiv tvoří vlastní Ukřižování s korpusem Ježíše Krista, kolem něhož je osazeno šest figurek andílků a andělů, z nichž dva drží kalichy, do nichž zachytávají krev z Kristových ran. Kristus má hlavu skloněnou na pravou stranu, z jeho pravého boku vytéká krev[5], kterou zachytává do kalichu jeden z andílků. Andílek s kalichem pod Kristovýma nohama má nápisovou pásku „Et inclinato capite, tradidit spiritum“, v českém překladu “A skloniv hlavu, odevzdal ducha“[6], andílek úplně vpravo v úponcích révy: „Oblatus est, quia ipse voluit“ – Vydán je, protože on sám chtěl“[7]. Anděl, symbolizující evangelistu Matouše, umístěny nad tabulkou INRI, nese pásku s Pilátovým nápisem: „Hic est Iesus Rex Iudaeorum“ - „Toto je Ježíš král židovský“. Nad figurkou býka (symbol evangelisty Lukáše) vpravo čteme na pásce: „Pater in man/us tuas/ Commendo /Spiritum meum/“ – „Otče do rukou tvých poroučím Ducha svého“[8], nad figurkou okřídleného lva (symbol evangelisty Marka) vlevo: „Deus meus ut qu/i/d /dereliquisti me“/ - „Bože můj, proč jsi mne opustil?“[9] V nejvyšší části je osazena figurka personifikovaného Boha Otce, který žehná Synovi v paprscích mezi čtyřmi andělíčky. Nad ním je páska s nápisem: „Passio /Domini/ nostri Jesu Christi“ - „Utrpení /Pána/ našeho Ježíše Krista“. Mezi postavou Boha Otce a Boha syna se nachází drobná řezba holubice Ducha svatého. Zajímavé je, že tvůrce vyzdobil kompozici i (významově neutrálními?) řezbami nádobek a váz. Údajně zde bylo ještě více řezeb a ozdob, které si odlámali na památku poutníci[10]. Formální stránka figur svědčí o řezbáři vysoké erudice, který dokázal vytvořit dramatickou scenérii v jemně promodelovaných tvarech, zachycujících dynamický pohyb jak setníka na koni či zvířat symbolizujících evangelisty, tak těkavost letu andílků, stejně jako vyjádřit tichou a statickou scénu Kristova pohřbu. Navíc je zde patrná jistá hravost a zkušenost autora, který si dovolil manýristickou nadsázku, jež je patrná zejména v malé postavičce katana, držícího v ruce palici s ostny a posměšně poklekávajícího za zbičovaným Kristem.
Strom života detail horní části
Dílo bylo naposledy umístěno - do roku 2000 - v prosklené nice v sakristii kostela Nejsvětější Trojice v osadě Klášter u Nové Bystřice. Kostel byl, zejména do odsunu převážně německého obyvatelstva v letech 1945-46, živým poutním místem, navštěvovaným katolíky z Čech, Moravy i Dolních Rakous. Nešlo však přímo o předmět kultovní či milostný; poutě se sem konaly k Nejsvětější Trojici, jejíž obraz na obrovitém hlavním oltáři patří k největším v bývalém Rakousko-Uhersku[11]; charakter miraculosy tu měl též drobný obrázek Panny Marie s nakloněnou hlavou (dle originálu nacházejícího se dnes ve Vídni - Döblingu) a zvláštní úctě se tu těšily také ostatky sv. Felixe, které sem daroval roku 1628 generál bosých karmelitánů Karel Felix hrabě Slavata. Avšak Strom života, spjatý s působivou legendou o kajícím mnichu, který vytvořil takové dílo údajně pomocí jednoho nožíku[12], patřil k důležitým zastavením návštěvníků této nevšední lokality. Sloužil jako příklad, co dokáže pokora a trpělivost[13]. Samotné poutní místo lákalo v krajině již při pohledu z dálky monumentálním vzhledem raně barokního kostela, stavěného rodem Slavatů v letech 1668-82 pod vedením stavitele Giovanni Domenica Orsiho[14].
Strom života figurka sv Longina na koni
A nyní se dostáváme k nejtěžším otázkám, které nás při pohledu na toto mimořádné dílo napadají. Kdo byl jeho autorem? V jakém prostředí vzniklo toto dílo? Jaká je jeho datace? Kdy se dostalo do kláštera paulánů u Nové Bystřice? Bylo určeno přímo pro tento klášter nebo vzniklo na zakázku úplně pro někoho jiného? Ze starší literatury je znám pouze spis prvního faráře v Klášteře Šimona Petersílka[15] z roku 1852 a posléze monografie faráře Josefa Mrštíka[16] z roku 1883; též jindřichohradecký gymnazijní profesor Josef Novák se pokoušel shromáždit fakta ve svém, na svou dobu poměrně kvalitním, Soupisu památek okresu jindřichohradeckého[17] z roku 1901, ale uvádí zde jen několik nových zjištění, z nichž nejzajímavější je záznam o věznění jednoho mnicha v letech 1674 -75. V novější době se paulánskými kláštery v Čechách a na Moravě zabýval Jiří Mihola[18], ale bez zaměření na movité památky. Žádná práce dosud nepřinesla nějaká konkrétní fakta ke Stromu života, která by nám umožnila odpovědět bez pochybností na uvedené otázky. Protože dosud nejsou známy, či dosud nebyly probádány písemné prameny k dějinám kláštera, lze využít pouze uměleckohistorické komparace a hypotézy.
Strom života celek
Roku 2000 bylo dílo zapůjčeno Národní galerii v Praze a v letech 2000-01 proběhlo jeho restaurování ak. mal. Lenkou Helfertovou a ak. mal. Markétou Pavlíkovou[19]. Studium díla v restaurátorském ateliéru umožnilo mnohá zjištění, např. že volné figury jsou vyřezány z jalovcového dřeva a na stromové části byl použit tis. Oba druhy vzdorují napadení dřevokazným hmyzem a díky tomu si uchovaly i po staletí relativně neporušenou strukturu. Na povrchové obložení korpusu podstavce bylo použito hruškové dřevo. Pouze některé detaily figur bez polychromie byly akcentovány použitím pigmentů (krev na Kristově boku) či intarzií (bradavky Kristovy hrudi). V roce 2001 mohli dílo obdivovat návštěvníci na výstavě Sláva barokní Čechie, k níž vyšel reprezentativní katalog.[20] Historik umění Tomáš Hladík zde konstatuje, že umístění díla ve výklenku sakristie kostela Nejsvětější Trojice u Nové Bystřice je až druhotné, neboť i boční profily spodní části díla vykazují stejně pečlivé brilantní provedení jako hlavní průčelí pro pohled en face. Stylistickým rozborem pak dochází k závěru, že dílo vzniklo kolem poloviny 17. století mimo české prostředí a jeho původ lze předpokládat nejspíše v bavorsko - švábské oblasti měst Augsburgu či Mnichova. Tuto hypotézu pak opakuje ve studii, otištěné ve sborníku Barokní Praha – Barokní Čechie 1620-1740: “...Všechny dosavadní pokusy o nalezení přesné stylové polohy i abnormálně vysoké úrovně řemeslného upracování pojednávaného díla, jež by plně odpovídaly stupni dosaženému naším mistrem, nevedly dosud k uspokojivým výsledkům. Snad ale příliš nepochybíme předběžným soudem, vyjádřeným už v katalogu pražské výstavy, řekneme-li, že nadále bude třeba hledat skutečné místo vzniku enigmatického Stromu života v radiačním okruhu vedoucí sochařské osobnosti jihoněmeckého sochařství první poloviny 17. století, kterou byl předčasně zesnulý Georg Petel (1601-1634)...“[21]
Strom života je v Národní galerii v Praze zapůjčen na dobu určitou s možností prodlužování a patří k nejnavštěvovanějším exponátům, který obdivují odborníci i laici. Je možné, že důkladný archivní průzkum (např. slavatovského fondu ve Státním oblastním archivu v Třeboni), v budoucnu poodhalí některé zásadní informace.
Jiří Černý
Vyšlo tiskem, in Setkání, 2010, č. 11, s. 8-9, 11.
[1] Kirschbaum E.: Lexikon der christlichen Ikonographie, Erster Band, Herder Rom – Freiburg – Basel – Wien, 1994, s. 260-263.
[2] Zj. 2,7 (“...Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života v Božím ráji...“); 22,2 (“...dole uprostřed města ulice, z obou stran řeky stromy života...“),14 (“...blaze těm, kdo si vyprali roucha a tak mají přístup ke stromu života i do bran města...“),19 (“...A jestliže kdo ubere ze slov knihy toto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě...“).
[3] Pro představu výška vybraných jednotlivých figurek kolísá: Ukřižovaný Kristus 33 cm, Panna Maria 32 cm, sv. Longin na koni 32 cm, Kristus Ecce homo 15, 5 cm. Všechny figurky a reliéf jsou vyřezány z jalovcového dřeva. Listy a hrozny vinné révy, stejně jako skála, ozdoby soklu a několik andílků jsou vyřezány z lipového dřeva.
[4] Za odbornou pomoc při přepisu latinských nápisů děkuji Mgr. Emě Tomáškové.
[5] Krev je tu znázorněna vlákny příze.
[6] Jan 19, 30.
[7] Iz 53, 7.
[8] Slova Ježíše Krista na kříži těsně před smrtí (Lk 23, 46).
[9] Slova Žalmu (22, 2), která pronesl Ježíš Kristus na kříži (Mk 15, 34).
[10] Mrštík J.: Bývalý paulánský klášter Nejsv. Trojice u N. Bystřice, Klášter 1883, s. 28; též Novák J.: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Jindřicho - Hradeckém, Praha 1901, s. 312-313. Z důvodu odlamování částek byl celek později chráněn sklem v nice sakristie. Původní stanoviště předmětu ovšem neznáme.
[11] Hoppe A.: Des Österreichers Wallfahrtsorte, Wien 1913, s. 886.
[12] Tamtéž, s. 785. Autor uvádí zajímavý detail, že podle tradice umělec vyřezal celou skupinu jen jednoduchým kapesním nožíkem, a to slovenským tříkrejcarovým nožem, zvaným „Taschenseidl“.
[13] Tamtéž, s. 785.
[14] Ke kostelu přiléhala kvadratura kláštera, která byla v roce 1958 zbořena.
[15] Petrsílka Š.: Ursprung und Erbauung des Paulaner – Klosters sammt der Kirche der allerheiligsten Dreifaltigkeit zu Neufistriss gemeinhin Kloster gennant. Jindřichův Hradec 1852.
[16] Mrštík J.: Bývalý paulánský klášter Nejsv. Trojice u N. Bystřice, Klášter 1883.
[17] Viz pozn.4, s. 312. Autor zmiňuje, že prohledal akta kapitulárních konventů v archivu muzea od roku 1629 do roku 1714 a našel rozhodnutí o uvěznění jediného klerika, jistého Martina Hložka od 31.5. 1674 do 14. 4. 1675.
[18] Mihola J.: Fratres minimi. Německo-česká provincie řádu paulánů v 16. – 18. století, Disertační práce, Brno 2007.
[19] Helfertová L. – Pavlíková M.: Restaurátorská zpráva a fotodokumentace. Strom života, Praha 2001 (Národní galerie v Praze, Biskupství českobudějovické).
[20] Vlnas V. (ed.): Sláva barokní Čechie. Umění, kultura a společnost 17. a 18. století, Praha 2001 (Strom života s. 321-322, katalog. heslo Tomáš Hladík).
[21] Hladík T.: Model oltáře sv. Václava z Vídně a Strom života z kláštera paulánů u Nové Bystřice – export a import uměleckého díla v barokních Čechách, in Barokní Praha – Barokní Čechie 1620-1740. Sborník příspěvků z vědecké konference o fenoménu baroka, Praha 2004, s. 549-572.