Restaurování mobiliáře kostelů v českobudějovické diecézi

Zvláště chudé venkovské farnosti s dlouhodobě památkovou péčí přehlíženými interiéry kostelů uvítaly vyhlášení tzv. Programu restaurování movitých kulturních památek, který schválila vláda České republiky v roce 1997. Tento program Ministerstva kultury ČR může poskytovat výraznou finanční podporu vlastníkovi movité kulturní památky (až do 90 % nákladů) na její obnovu. Díky němu se podařilo obnovit řadu velmi cenných uměleckých součástí kostelů, ale zdaleka se nedostává na všechny, které by tuto pomoc potřebovaly. Ačkoliv tento způsob dotací funguje každým rokem, v posledních letech stále dochází ke ztenčování pramínku finančního příspěvku vlastníkovi. Navíc je poskytován už takřka výhradně jen na akce, které již byly započaty v minulých letech. Proto se zásahy musí rozložit do několika etap a práce se tak často neúnosně protahuje, což mnozí farníci těžce nesou. 

Pro informaci si uveďme přehled památek farností v českobudějovické diecézi, které jsou dotovány v roce 2011 z tohoto programu:

0. Hroby (vikariát Tábor) – hlavní oltář a boční oltář sv. Kříže v kostele Nanebevzetí Panny Marie, částka 100.000,- Kč, restaurátoři Václav Veřtát a ak. mal. Hana Vítová.
0. Opařany (vikariát Tábor) – barokní sekretář v kostele sv. Františka Xaverského, částka 99.000,- Kč, Václav Veřtát
0. Ktiš (vikariát Prachatice) – hlavní oltář v kostele sv. Bartoloměje, částka 150.000,- Kč, Jan Boubín.
0. Klášter u Nové Bystřice (vikariát Jindřichův Hradec) – oltář sv. Františka z Pauly v kostele Nejsv. Trojice, částka 150.000,- Kč, Jaroslav Benda a ak. mal. Stojan Genčev.
0. Trhové Sviny (vikariát Č. Budějovice – venkov) – oltář sv. Linharta v kostele Nanebevzetí Panny Marie, částka 100.000,- Kč, ak. sochař Jaroslav Fuka.
0. Blansko u Kaplice (vikariát Č. Krumlov) – boční oltář Panny Marie Pomocné v kostele sv. Jiří, částka 91.000,- Kč, ak. mal. Jiří Štork
0. Hvožďany (vikariát Písek), hlavní oltář a socha sv. Anny v kostele Navštívení Panny Marie, částka 100.000,- Kč, ak. sochař Jaroslav Fuka.
0. Křemešník (farnost a vikariát Pelhřimov), hlavní oltář v kostele Nejsv. Trojice, částka 110.000,- Kč, Jaroslav Benda, ak. mal. Stojan Genčev.
0. Pošná (vikariát Pelhřimov), socha sv. Bartoloměje v kostele sv. Bartoloměje, částka 40.000,- Kč, Jaroslav Benda, ak. mal. Stojan Genčev.

 

Vidíme, že celková suma poskytnutých dotací 790.000,- Kč je malá a že se jí jen stěží dá vyřešit dlouhodobý deficit investování do movitých památek. Ruční řemeslná práce restaurátora s licencí vůbec není levná a venkovské farnosti ji v naprosté většině případů nejsou schopn

V roce 2009 byl úspěšně restaurován hlavní oltář kostela v Libníči u Č. Budějovic.

y uhradit ze sbírek. Celkem pochopitelně má přednost řešení technického stavu budov, což si vyžaduje náklady ještě daleko větší (pro představu cena kompletního restaurování středně velkého barokního oltáře se dnes pohybuje v částkách 500-800 tisíc Kč). 

Menší možnosti pro venkovské kostely a kaple poskytuje tzv. Grantový program Movité kulturní dědictví Jihočeského kraje. Z něho lze získat na obnovu movité památky (i v případě, že není registrována jako movitá kulturní památka) maximálně 100.000,- Kč v rozsahu maximálně 70 % celkových nákladů. Tento příspěvek je v roce 2011 využit např. pro restaurování lavic v kostelech ve Štěpánovicích, Kájově a Zlaté Koruně, varhan v Malontech, Pohnání a Záboří, oltářů v Kaplici a ve Strakonicích, soch v Deštné, Nové Bystřici aj. Ve většině případů jde ovšem jen o částky několika desítek tisíc korun, a tak na řádné restaurování např. oltářů či varhan bez pomoci jiného účastníka (např. obce) obvykle farnost sama nestačí.

Pro kostely a kaple v nejcennějších částech historických měst, prohlášených za památkové rezervace nebo památkové zóny skýtá vydatnou podporu tzv. Program regenerace. 

Podle odhadu je potřeba na nejnutnější opravy mobiliáře ve veřejnosti přístupných prostorách kostelů asi 60 miliónů Kč na vikariát, přibližný odhad na českobudějovickou diecézi je 600 miliónů Kč. Asi 75-80 % mobiliáře by potřebovalo restaurování nebo konzervaci, vhodné uložení a ochranu. Církev je navíc stále tlačena ke zdi neustávajícím vykrádáním kostelů a musí sama (k zármutku věřících i nevěřících slušných lidí) kostely zavírat a  mnoho uměleckých děl odstraňovat z prostoru, do něhož byly pořízeny. Velkým nedostatkem je, že neexistují žádné dotace na pořizování kopií předmětů, jež musejí být z důvodu obav před ukradením vyjmuty, ani na zřizování depozitářů. Kostely jsou proto většinou bez náhrady ochuzeny o liturgické předměty, které do nich historicky patří. Nejcennější památky jsou zapůjčeny ve státních institucích, přičemž dle zkušeností z předchozích období si je tyto po určité době začnou přivlastňovat. Vybudování dobrých depozitářů je záležitost rovněž nákladná, jak jistě ví každá státní instituce z tohoto oboru. Tak je většina církevního mobiliáře mimo liturgický prostor uskladněna v podmínkách, neodpovídajících jeho kulturně-historickému významu. Jde o začarovaný uzavřený kruh, z něhož, zdá se, není cesty ven bez velkých ztrát pro celou naši vlast a naši identitu. 

 

Jiří Černý 

Setkání. Diecézní časopis pro křesťanské společenství, 2011, č. 9, s. 11.